Mezinárodní hudební festival Kutná Hora

II. ročník             7. až 13. června 2009

English Version

Pod záštitou
manželky
prezidenta ČR
paní Livie Klausové

Program:

Úterý 9. června

Po zarostlém chodníčku

Začátek: 19.00 hodin

Lifschitz a Goldberg

Árie á 30 variací

Kostel sv. Jana Nepomuckého

Husova ul.

Začátek: 21.30 hodin

Vstupenka platí pro oba koncerty.

Leoš Janáček: Pohádka pro violoncello a klavír

Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, 1. řada pro klavír

Leoš Janáček: Sonáta pro housle a klavír

Lara St. John - housle

Jiří Bárta - violoncello

Johann Sebastian Bach: Goldbergovy variace, BWV 988

Konstantin Lifschitz - klavír

Bach vyšlapal svým epochálním dílem cestu moderní západoevropské hudbě. Než přišel Janáček se svými vrcholnými díly, ten chodníček již začal místy zarůstat. Janáček jej však vyplel s energií nevídanou, novostí, která působila na současníky stejně nesrozumitelně, jako Bachova hudba na celou generaci posluchačů, než přišel o sto let později Mendelssohn a pravil, Bach byl génius. Co jinak mají Janáček s Bachem společného? Bach mohl být jakýmsi Janáčkem baroka, jeho expresivita je stejně intenzivní, používání výrazových prostředků stejně úsporné, účinek hudby zničující u obou bez rozdílu. Nenechte si ujít to nejlyričtější z Janáčkovy tvorby spolu s třiceti nejslavnějšími variacemi hudební historie. (Jiří Bárta)

Tvorba Leoše Janáčka (1854 - 1928), jednoho z nejoriginálnějších skladatelů z poloviny 20. století, získala světové uznání až v době, kdy bylo skladateli přes šedesát let. A právě mezi šedesátkou a sedmdesátkou skládal díla stejně moderní, jako autoři o jednu dvě generace mladší.

Předloha ke skladbě s názvem Pohádka z roku 1910 je ruského původu a jde skutečně o pohádku o caru Berenději. Janáček se ale konkrétního děje nedrží, z původní látky zůstal jenom její bohatýrský ráz, názvuky ruské melodiky a pohádkového kouzla.

Název Po zarostlém chodníčku odpovídá poetice lidových písní - je tím myšlena cesta, po které není návratu, cesta do křehkého světa vzpomínek. Cyklus se rodil postupně v létech 1901 - 1908 a výsledné pořadí vzniklo dodatečně. Střídají se obrazy mládí, najdeme tu nepřímé odkazy na smrt dcery Olgy - to vše přetaveno do zvláštně intimního a citově naléhavého světa - a spojením romantické atmosféry s lidovou rázností patří k nejoriginálnějším kompozicím svého druhu.

Dramatická houslová sonáta vznikala roku 1914, tedy na počátku 1. světové války. Čtyřvětý půdorys odpovídá sonátě klasické, hudební řeč je ale opět zcela originální. Zvláštního ducha má druhá věta nazvaná Balada, lyrická a poetická skladba uprostřed ostatních, velmi dramatických až drásavých.

Konstantin Lifschitz

Goldbergovy variace jsou sumou a souhrnem Bachova kompozičního umění pro klávesový nástroj a naprostým vrcholem svého žánru. Byly vydány v roce 1742 a nesou podtitul 4. díl klavírních cvičení. Skladbu otevírá i uzavírá rozsáhlé téma, které najdeme už v Bachově Knížce pro Annu Magdalenu Bachovou - a mezi nimi se rozprostírá třicet variací. Těchto třicet variací ovšem má přesný řád a přehledné vnitřní členění, v podstatě na deset trojic. První variace v každé trojici imituje nějaký charakteristický kompoziční útvar (např. var. 7 Siciliano, var. 10 fugetta, var. 16 francouzskou ouverturu, var. 19 chorál). Druhá z trojice je vždy virtuózní a předvádí zajímavé technické postupy. A třetí v každé trojici je variace polyfonická, pokaždé kánon v jiném intervalu od primy po nonu.

Předposlední část nese název quodlibet, neboli jak je libo. Téměř hodinová skladba je původně určena pro cembalo a dlouho panoval názor, že není v lidských silách zahrát ji na klavír. Tento názor prolomil až v 50. letech 20. století slavný kanadský klavírista Glenn Gould, který po sobě zanechal dvě velmi rozdílné nahrávky. Ty dodnes inspirují většinu klavíristů.

Jindřich Bálek

Interpreti: