Husova ul.
Začátek: 19.00 hodin
Lara St. John – housle
Karel Untermüller – viola
Jiří Bárta – violoncello
Konstantin Lifschitz - klavír
Stoupající malá sekunda od tónu d, pak malá tercie dolů a ještě o půl tónu níže a máme iniciály Šostakovičova jména DSCH (Š psáno německy SCH), kryptogram skladatelem v jeho skladbách často používaný. Zjeví se nám i v jeho slavném klavírním triu?
Iniciály jména Robert Schumann RSCH nabízí naprosto stejný melodický model, zaměníme-li R za solmizační RE tedy D. Pokusme se spolu odhalit, mají-li tato dvě vrcholná díla společného něco více, než jen iniciály svých tvůrců. (Jiří Bárta)
Jak Robert Schumann (1810 - 1856), tak Dmitrij Šostakovič (1906 - 1971) ve své době překvapovali expresivitou svých skladeb. Trio č. 2 Dmitrije Šostakoviče vznikalo v roce 1944, ale jeho atmosféra neodráží jen poslední rok 2. světové války, ale zejména smrt nejbližšího přítele. Tím byl Ivan Solertinsky, který skladatele neopustil ani v nejtěžších 30. létech, kdy byla Šostakovičova hudba sovětským režimem veřejně odsuzována. Šostakovič tak navazuje na Elegické trio S. Rachamaninova i velké trio a moll P. I. Čajkovského „Památce velkého umělce“. První věta Šostakovičova druhého tria má bolestně elegický ráz, který přerušuje drsně sarkastické scherzo. Třetí věta má smířlivější a téměř religiózní tón, ovšem skladbu uzavírá vášnivá strhující závěrečná věta označovaná někdy jako tanec smrti, který se v úplném závěru promění v tichou odevzdanost. Jde v každém případě o jednu z nejpůsobivějších skladeb svého druhu.
Robert Schumann zkomponoval svůj klavírní kvartet roku 1842 v těsném sousedství klavírního kvintetu a na vrcholu tvůrčích sil. Když se mohl Schumann roku 1840 konečně oženit s klavíristkou Clarou Wieckovou, čemuž její otec všemožně bránil, následuje etapa velkého tvůrčího rozletu. Schumann ve svém opusu 47 v nových variantách a efektech zkouší nové možnosti všech čtyř nástrojů, z nichž žádný nemá vysloveně dominantní úlohu.
Jindřich Bálek