Mezinárodní hudební festival Kutná Hora

II. ročník             7. až 13. června 2009

English Version

Pod záštitou
manželky
prezidenta ČR
paní Livie Klausové

Program:

Pondělí 8. června

Zahajovací koncert: „DSCH“

Kostel sv. Jana Nepomuckého

Husova ul.

Začátek: 19.00 hodin

Dmitrij Šostakovič: Klavírní trio č. 2 e moll, Op. 67

Robert Schumann: Klavírní kvartet Es dur, Op. 47

Lara St. John – housle

Karel Untermüller – viola

Jiří Bárta – violoncello

Konstantin Lifschitz - klavír

Stoupající malá sekunda od tónu d, pak malá tercie dolů a ještě o půl tónu níže a máme iniciály Šostakovičova jména DSCH (Š psáno německy SCH), kryptogram skladatelem v jeho skladbách často používaný. Zjeví se nám i v jeho slavném klavírním triu?


Iniciály jména Robert Schumann RSCH nabízí naprosto stejný melodický model, zaměníme-li R za solmizační RE tedy D. Pokusme se spolu odhalit, mají-li tato dvě vrcholná díla společného něco více, než jen iniciály svých tvůrců. (Jiří Bárta)

Jak Robert Schumann (1810 - 1856), tak Dmitrij Šostakovič (1906 - 1971) ve své době překvapovali expresivitou svých skladeb. Trio č. 2 Dmitrije Šostakoviče vznikalo v roce 1944, ale jeho atmosféra neodráží jen poslední rok 2. světové války, ale zejména smrt nejbližšího přítele. Tím byl Ivan Solertinsky, který skladatele neopustil ani v nejtěžších 30. létech, kdy byla Šostakovičova hudba sovětským režimem veřejně odsuzována. Šostakovič tak navazuje na Elegické trio S. Rachamaninova i velké trio a moll P. I. Čajkovského „Památce velkého umělce“. První věta Šostakovičova druhého tria má bolestně elegický ráz, který přerušuje drsně sarkastické scherzo. Třetí věta má smířlivější a téměř religiózní tón, ovšem skladbu uzavírá vášnivá strhující závěrečná věta označovaná někdy jako tanec smrti, který se v úplném závěru promění v tichou odevzdanost. Jde v každém případě o jednu z nejpůsobivějších skladeb svého druhu.

Jiří Bárta

Robert Schumann zkomponoval svůj klavírní kvartet roku 1842 v těsném sousedství klavírního kvintetu a na vrcholu tvůrčích sil. Když se mohl Schumann roku 1840 konečně oženit s klavíristkou Clarou Wieckovou, čemuž její otec všemožně bránil, následuje etapa velkého tvůrčího rozletu. Schumann ve svém opusu 47 v nových variantách a efektech zkouší nové možnosti všech čtyř nástrojů, z nichž žádný nemá vysloveně dominantní úlohu.

Jindřich Bálek

Interpreti: