Začátek: 19.00 hodin
přestávka
Jerome Guichard – hoboj
Ludmila Peterková – basetový klarinet
Lara St. John – housle
Roman Patočka – housle
Eduard Bayer – housle
Karel Untermüller - viola
Jiří Bárta – violoncello
„…koncepce (kvartetu) je uzavřena: její jádro je dáno neustálou oscilací světla a stínu, bolesti a jasné lyriky, tragické exprese a energicky se vzpínajících melodických oblouků…“ napsal v roce 1958 Ivan Vojtěch v předmluvě partitury prvního vydání smyčcového kvartetu Vladimíra Sommera. Nebo to snad napsal někdo jiný o hudbě Wolfganga Amadea?
Co se týče názvu koncertu, nic v tom nehledejte, prostě díky bohu, že je pátek a nejenom pátek a jsme rádi, že můžeme být při tom s Vámi, posluchači. (Jiří Bárta)
Komorní hudba Wolfganga Amadea Mozarta (1756 – 1791) je všestranná a nabízí prakticky všem nástrojům vděčný i závažný repertoár. V případě hobojového kvartetu a zejména klarinetového kvintetu má dechový nástroj dominantní úlohu a nese pečeť vynikajících sólistů, kterým je Mozart věnoval. Kvartet F dur vznikl v roce 1781 v Mnichově pro hobojistu Friedricha Ramma a můžeme si ho představit jako duchaplnou konverzaci tohoto hráče s ostatními třemi.
Klarinetový kvintet A dur je skladbou závažnější. Vznikl roku 1789 pro Antona Stadlera, virtuózního hráče na klarinet a basetový roh a působí více jako koncert pro klarinet s doprovodem smyčců. Mozartova původní verze je pro basetový roh, který je oproti sopránovému klarinetu laděn o kvartu níže a rejstřík je bohatší o spodní hluboké tóny, které barvou připomínají spíše basklarinet. Virtuózní je i kompozice, zejména vtipné variace v závěrečné větě. Zvláštní kouzlo a přitažlivost má ušlechtilá a melancholická věta druhá.
I když Vladimír Sommer (1921 - 1997) nebyl za minulého režimu mezi zakázanými autory, jeho tvorba se výrazně odlišovala od oficiální linie „budovatelského optimismu“. Jeho uměleckými vzory byli zprvu především Prokofjev a Šostakovič, později zejména Stravinskij a Honegger. Jeho vysoké nároky na uměleckou tvorbu a sebekritičnost způsobovala, že řadu děl mnohokrát přepracovával, k když se premiéra setkala v velkým ohlasem. Smyčcový kvartet d moll (první verze z roku 1950, druhá verze z roku 1955 ponechala jen tematický materiál dvou vět) pronikl do světa v podání Smetanova kvarteta. Sommerova vnímavost pro bolestné a tragické stránky života, naznačená už v kvartetu, našla svůj výraz i v jeho nejreprezentativnějším díle, v třívěté Vokální symfonii pro mezzosoprán, recitátora, smíšený sbor a orchestr. Skladba z roku 1958 musela čekat na premiéru až do února 1963, protože pro funkcionáře svazu skladatelů byl nepřijatelný pesimistický tón díla, zhudebňujícího text Kafkův, Dostojevského a Cesara Paveseho. Nadšené přijetí díla publikem představovalo i určitou formu politického protestu.
Jindřich Bálek