Mezinárodní hudební festival Kutná Hora

II. ročník             7. až 13. června 2009

English Version

Pod záštitou
manželky
prezidenta ČR
paní Livie Klausové

Program:

Čtvrtek 11. června

Cesty moderny

Kostel sv. Jana Nepomuckého

Začátek: 19.00 hodin

Henry Dutilleux
Isang Yun
Eliott Carter
Martin Smolka
Thierry Pécou
James MacMillan
Henryk Mikolaj Górecki

Jerôme Guichard - hoboj

Ludmila Peterková - klarinet

Jiří Bárta - violoncello

John Lenehan - klavír

Cesty hudby 20. století nebyly jednoduché. Jen kolik se od začátku století vystřídalo stylů, od dodekafonie přes neoklasicismus, serialismus až po minimalismus a postmodernu. Na rozdíl od výtvarného umění ne vždy se mu dařil kontakt s posluchačem, naopak, snad nikdy v dějinách hudby se nerozdělili posluchači, skladatelé i interpreti na nesmiřitelné tábory zastánců i odpůrců. Vydejme se na dobrodružnou cestu skladatelů, jejichž cesty nejsou ještě uzavřeny. Stojí to za to! (Jiří Bárta)

Skladatel Henry Dutilleux (nar. 1916) je jednou z nejvýznamnějších postav francouzské hudby 2. pol. 20. stol. a osobitým způsobem navázal na tradici impresionistů C. Debussyho, M. Ravela i autorů Pařížské šestky, bývá srovnáván s A. Rousselem. Sonáta pro hoboj a klavír vznikla v roce 1947 a jde o velmi rané dílo, kde se Dutilleux teprve postupně vyrovnává se silným vlivem svých předchůdců.

Isang Yun (1917 - 1995) se narodil v Koreji, studoval v japonské Osace a Tokiu, ale za 2. světové války se vrátil do rodné země a vyučoval na univerzitě v Soulu. V 50. létech studoval v Paříži a tehdejším Západním Berlíně. Odtud byl roku 1967 unesen jihokorejskou tajnou policií a obviněn ze špionáže a odsouzen k smrti. Až na základě petice, kterou podepsali přední světoví umělci, byl propuštěn a od roku 1969 žil trvale v emigraci v Západním Berlíně. Do své vlasti se již nevrátil. Ve svých dílech programově vycházel z korejských kořenů a rozvíjel je v duchu západoevropské avantgardy. Jeho OstWest – Miniaturen pro hoboj a violoncello z roku 1994 jsou symbolickou tečkou za dramatickým životním osudem.

Eliott Carter (nar. 1908) byl v uplynulém roce oslavován jako nejstarší žijící hudební skladatel a u příležitosti svých stých narozenin se jeho hudba hrála po celém světě. Za svá díla získal dvakrát Pulitzerovu cenu a řadu dalších nejvyšších ocenění, včetně francouzského řádu Rytíře umění a literatury (Commandeur dans l'Ordre des Arts et des Lettres). Cartetova tvorba je mimořádně rozsáhlá a spojuje v sobě všechny klíčové hudební i myšlenkové podněty uplynulého století. „Gra“ znamená polsky „hra“, jde o krátkou příležitostnou skladbu z roku 1993 pro sólový klarinet.

O své kompozici Soutěska její autor Martin Smolka (nar. 1959) píše: „Soutěska (na jihu Kréty) - tiché místo daleko od hluku světa, velebnost skal, vůně kamene, výkřiky ptáků vysoko na modrém proužku nebe, ozvěny. Ale volnost ptáků nahoře je nedosažitelná, dno neschůdné, je tu vlastně těsno, úzko, a za zatáčkou se může vynořit balvan, na jehož zlezení nebude dost sil ani odvahy. Takový dvojí výraz nacházím v přirozených flažoletech vysoko na hlubokých strunách violoncella. Sametové křehké zvuky dlouze doznívají ve vnitřních prostorách nástroje; nemohu se nasytit ozvěn tam daleko uvnitř. Ale ty zvuky jsou i jakoby duté, hluché. Některé se podobají vzlykům, některé výkřikům, jiné jen tichému konejšení.“

Francouzský skladatel Thierry Pècou (nar. 1965) studoval klavír a skladbu v Paříži a je držitelem řady skladatelských ocenění. Jeho hudba zní na všech prestižních festivalech soudobé hudby jako je např. Présences v Radio France, Gaudeamus Music-Week v Amsterdamu, Automne v Moskvě a dalších. Klíčovým inspiračním zdrojem jsou jeho umělecké cesty za původní hudbou všech kontinentů. „Perroquets d´azur“ (Papoušci na obloze) pro sólový hoboj zkomponoval v roce 1993.

Ludmila Peterková

Skotský skladatel James MacMillan (nar. 1959) je přední osobností své generace a v jeho rozsáhlé tvorbě mají důležitou roli duchovní náměty. Skladba In Angustiis pro klavír měla premiéru roku 2002 v Glasgow. Autor o sérii takto nazvaných skladeb píše: „in augustiis byl původní název Haydnovy Mše v čase války (Missa in Augustiis), což doslova znamená ‘Mše v čase bolesti‘. Napsal jsem dvě krátké skladby s tímto názvem po 11. září 2001, jednu pro klavír a druhý pro hoboj, violoncello a zpěv. Klavírní skladba je založena na staré melodii L’homme armée, písni zpívané v době válek“.

Polská hudba je v 2. polovině 20. století velkým fenoménem a díla W. Lutoslawského a K. Pendereckého patří k  milníkům. Mezi neméně významné autory patří také Henryk Mikołaj Górecki (nar. 1933), který vyrůstal v polském Slezsku. Na Hudební akademii v Katovicích studoval u skladatele Boleslava Szabelského, který byl žákem významného skladatele Karola Szymanovského. Prošel dlouhým uměleckým vývojem, začínal jako průkopník avantgardy, v 60. letech studoval u O. Messiana, P. Bouleze a K. Stockhausena a v pozdějších dílech je silně ovlivněn minimalismem. Působil i  jako profesor skladby v Katovicích, kde byl v létech 1975 - 79 rektorem, je držitelem řady cen a čestných doktorátů. Důležitou roli hrají v jeho tvorbě duchovní náměty a katolické kořeny, takže podobně jako u Estonce Arvo Pärta se někdy hovoří o „ spirituálním minimalismu“. Mezi nejvýznamnější díla patří Symfonie č. 3 „Symphony of Sorrowful Songs“ (Symfonia pieśni żałosnych) z roku 1976, Miserere, Canticum graduum, nebo skladba Totus Tuus komponovaná roku 1987 u příležitosti třetí cesty papeže Jana Pavla  II. do Polska. Řadu děl napsal i pro slavný Kronos Quartet. Komorní skladbu s podtitulem „Lerchenmusik“ (Skřivánčí hudba) složil v roce 1984.

Jindřich Bálek

Interpreti: