Skladatel Josef Suk se narodil v rodině řídícího učitele v Křečovicích dne 4. ledna 1974. V jedenácti letech byl přijat na Pražskou konzervatoř (1885), kde studoval housle u Antonína Bennewitze a skladbu u Karla Steckera, později i u Antonína Dvořáka (1891-2). Záhy se stal Dvořákovým nejoblíbenějším žákem a také patřil k nejnadanějším - vedle svých vrstevníků Vítězslava Nováka a Oskara Nedbala.
Dcera Antonína Dvořáka – Otýlie (Otylka) se stala jeho ženou (dne 17. listopadu 1898 v kostele sv. Štěpána v Praze). Na jeho život i tvorbu měly značný vliv dvě po sobě následující tragické události – celkem nečekaná smrt tchána Antonína Dvořáka (1904) a rok nato předčasná smrt jeho milované ženy (1905). Suk se s těmito ranami osudu vyrovnával dlouho, umělecky nejdříve ve smuteční symfonii Asrael a v klavírním cyklu O matince (1907). Zůstává pak až do konce života vdovcem a vychovává jediného syna, ze smutku ho především dostávala jeho neutuchající koncertní činnost, a to jak s Českým kvartetem, kde hrál druhé housle, tak i jeho časté veřejné vystupování jako sólový či doprovázející pianista.
Roku 1922 se stal řádným profesorem skladby na Mistrovské škole Pražské konzervatoře. Členem slavného Českého kvarteta byl Suk až do počátku roku 1933, kdy dne 20. března hrálo toto těleso naposledy v sestavě Hoffmann, Suk, Herold, Zelenka na koncertě Českého spolku pro komorní hudbu v Praze (mj. i mistrův 2. smyčcový kvartet).
Josef Suk umírá po dvou letech, raněn srdeční mrtvicí, dne 29. května 1935.