Německý skladatel a dirigent Felix Mendelssohn-Bartholdy patřil již brzy po své předčasné smrti dne 4. 11. 1847 (Lipsko) k nejoblíbenějším světovým skladatelům.
Narodil se 3. 2. 1809 v Hamburku jako syn židovského bankéře Abrahama Mendelssohna a vnuk osvícenského filozofa Mozesa M. a měl tak možnost vyrůstat v blahobytném a kultivovaném prostředí. Rodina přestoupila záhy k protestantské církvi a v této souvislosti přijala jméno Bartholdy. Výchovu mladého Mendelssohna zajišťovali domácí učitelé, v hudbě zvláště skladatel a ředitel berlínské pěvecké akademie Carl Friedrich Zelter. Ten ho také v roce 1921 představil J. W. Goethovi, jenž si geniálního chlapce velmi oblíbil. Mendelssohn Bartholdy patřil k tzv. zázračným dětem, mezi svým 11. a 16. rokem složil 13 symfonií pro smyčce, koncerty, singspiely aj. Tyto jeho dětské opusy byly přehrávány v soukromí zvané vybrané společnosti, v níž býval i filosof G. W. Hegel, básník H. Heine, bratři Humboldtové a další osobnosti německého kulturního života.
Již v 16 letech složil pod dojmem z četby W. Shakespeara orchestrální předehru Sen noci svatojánské, která se stala brzy součástí kmenového repertoáru předních evropských orchestrů. Po období cestování po Evropě přijal 1835 místo ředitele lipského Gewandhausorchestru, který pod jeho vedením získal mezinárodní renomé.
V roce 1843 byla z Mendelssohnova podnětu otevřena v Lipsku konzervatoř, pro niž byli získáni významní umělci (skladatel Robert Schumann, houslista F. David, s nímž Mendelssohn spolupracoval při komponování svého houslového koncertu, 1844). V srpnu 1846 řídil v anglickém Birminghamu světovou premiéru svého oratoria Elias.
Zemřel neočekávaně náhle v Lipsku jako otec 5 dětí, nedlouho po smrti své o pouhé čtyři roky starší sestry Fanny.