Antonín Dvořák je dnes považován - vedle Bedřicha Smetany - za zakladatele české národní hudby. Narodil se 8. září 1841 v Nelahozevsi. Byl současníkem Griega a Čajkovského, ovšem nepocházel jako Grieg ze zámožné rodiny a neměl francouzskou guvernantku jako Čajkovskij. Dvořákův otec byl řezníkem a měl zároveň pohostinství. Antonín byl nejstarší z osmi dětí a ve třinácti letech začal tovaryšit v otcově živnosti.
Roku 1857 mladý Dvořák odešel, mj. i díky přímluvě místního varhaníka a kantora Liehmanna, do Prahy, aby studoval na varhanické škole. V šedesátých letech se živil hlavně jako violista v orchestru Prozatímního divadla. V roce 1873 se oženil se svou žačkou Annou Čermákovou a definitivně se rozhodl pro skladatelskou dráhu, když se vzdal místa violisty. Ponechal si jen zaměstnání varhaníka, takže se mohl cele soustředit na kompoziční činnost.
Jedním z rozhodujících momentů v jeho životě bylo získání trvalé přízně tehdy již proslulého německého skladatele J. Brahmse, který s vřelým doporučením poslal jeho Moravské dvojzpěvy (1876) k vydání nakladateli Simrockovi do Berlína. Úspěch byl takový, že umožnil vydání dalšího díla, Slovanských tanců, pro čtyřruční klavír. Slovanské tance pak přinesly Dvořákovi světovou slávu a další velkou vzpruhu do dalších let.
V roce 1884 byl pozván poprvé do Londýna, od roku 1890 vyučoval skladbu na Pražské konzervatoři, v létech 1892-95 byl jmenován ředitelem Národní konzervatoře v New Yorku. Všeobecně uctívaný a slavený skladatel umírá nečekaně, dne 1. května 1904.