Německý skladatel a dirigent Max Bruch se narodil dne 6. ledna 1838 v Kolíně nad Rýnem a zemřel v Berlíně dne 2. října 1920. Jeho učiteli kompozice byli tehdejší významní skladatelé Ferdinand Hiller a Karl Reinecke.
Působil řadu let jako dvorní kapelník a hudební ředitel v různých německých městech (Koblenz, Bonn, Berlin, Breslau) i v Anglii (byl dirigentem Filharmonické společnosti v Liverpoolu, 1980-83).
Od roku 1891 žil trvale v Berlíně, kde se stal vedoucím kompozičního oddělení na tamní akademii, v roce 1907 byl jmenován jejím víceprezidentem, v roce 1910 odchází do penze).
Za svého života byl znám především jako skladatel oper a velkých vokálních skladeb pro sbor a orchestr. Tato jeho tvorba byla po jeho smrti rychle zapomenuta a naopak se stále více cenila Bruchova čistě instrumentální hudba.
Vedle slavného a často hraného 1. houslového koncertu g moll z roku 1868 je to hlavně jeho působivé zhudebnění hebrejské náboženské melodie Kol Nidrei pro violoncello a orchestr z roku 1881 a některá pozdější instrumentální díla komorního charakteru.