patřil k nejvýznamnějším skladatelům německé hudby 1. poloviny 18. století. Narodil se 21. 3. 1685 v Eisenachu a zemřel 28. 7. 1750 v Lipsku. Po jeho smrti většina jeho děl, zejména vokálních, upadla rychle do zapomnění. Teprve téměř 70 let po Bachově smrti nastala velkolepá renezance jeho hudby, i když v dobově vzletném, romantickém duchu. Felix Mendelssohn-Bartholdy uvedl v roce 1829 jeho Matoušovy pašije, ovšem v silně krácené a upravené formě. Během 19. století se pak Bachova rozsáhlá instrumentální i vokálně instrumentální tvorba stala postupně součástí koncertního reperoáru. Obří velikost tohoto geniálního skladatele pak docenila až evropská hudební moderna počátkem 20. století, i když někteří významní představitelé evropské hudby si k Bachově hudbě stále udržovali jistý kritický odstup (např. Claude Debussy).